S velkou lítostí musíme oznámit, že nás navždy opustil náš kytarista a kamarád Vlasta...
Číst více...
7.6. Trutnov 15,00 ,Dny lesa
8.6. Trutnov 13,00 ,Dny lesa
8.6. Vítkovice v Krkonoších 21,00...
Číst více...
7.6. Trutnov 15,00 ,Dny lesa
8.6. Trutnov 13,00 ,Dny lesa
8.6. Vítkovice v Krkonoších 21,00...
Číst více...
2024...
Číst více...
Už je zase vedro k padnutí, takže je nejvyšší čas zahájit koupací sezonu na koupališti v...
Číst více...
První blejsknutí bych viděl v noci z 15. na 16. prosince 2001 zhruba ve tři ráno, když jsem usedl na pivečko v jilemnickým Zippu. (!!!!! Hospodští zamyslete se. Když se chudák unavený bigbíťák chce k ránu osvěžit, tak musí na diskotéku!!!!!) Přisedla ke mně jakási bytost a že prej mě zná. Byl to Dušan Patočka, měl doma kytaru a chtěl hrát rock. Hned na místě jsme domluvili další postup. Zkoušet jsme začli u mě doma v obýváku a udatně sháněli bubeníka. Sehnal ho Dušan, jmenoval se Luděk Peterka. 1.2.2002 si do obýváku nastěhoval bubny a mohlo to doopravdy začít. Chudákové sousedové Šejnové! Od toho dne jsme cvičili a cvičili a cvičili. 8.4. jsme zasedli v hospodě U Suchánků s důležitým cílem kapelu pojmenovat. Zasedání bylo dlouhé a namáhavé, leč plodné. Lstí a intrikami jsem nakonec dosáhl vítězství, a můj návrh znějící ŽOLD byl jednohlasně zvolen. A mohlo TO frčet! Náš křest ohněm proběhl 11.5.2002 v Dolní Branné, kam jsme se nacpali jako předkapela Odyssey. Pak už se hrálo a hrálo a hrálo. Zábavy, mejdany atd. Jedinej zádrhel týhle doby se objevil jen 19.9., kdy Luděk suše oznámil, že 20.9.nejede na kšeft, neb mu mistr nedá volno. Tímto děkuji Radku Vričanovi, kterej celou noc cvičil a druhej den ho důstojně zastoupil. Někdy v Listopadu 2002 jsme spolu s Martinem Qjetákem Rachmanem založili odštěpný závod s názvem KYPCK (čti azbukou). Punk jak kráva! Kdo nezažil, neuvěří. Rok 2003 se nesl ve znamení pohody a big beatu. Žold a Kypck hraje jak o život a nic nestojí v cestě k světlým zítřkům. Rok 2004 se zdá pokračovat v nastalém duchu a tempu, leč ouha! 17.7. přichází Dušan na zábavu ve Valteřicích s dvouhodinovým zpožděním a zprávou, že v kapele končí. Jako termín si určuje 31.7. kdy si s námi naposled zahrál v Hostinném na Porcinkuli. Pár dní na to oznamuje odchod i Luděk. S Qjetákem rozhazujeme sítě a sháníme lidi. Přichází září a zvoní telefon. Člověk na jeho druhém konci se představuje jako Kuba a prej je bubeník. Při osobním setkání přichází trochu šok. Kuboj není jěště ani čtrnáct! Po pár minutách je ale jasno. Pod pořádným bičem z něj bude bubeník, jak se patří. Zatím do něj hustíme jen skladby Kypcku, abychom klučinu nezadřeli. Rychle secvičujem asi hodinový program a vyrážíme mezi lidi. Bohužel ve chvíli kdy to vypadá, že Kuba je zralej přibrat si do repertoáru i Žold, přichází další rána. 1.1.2005 Kuba nakládá bubny a mizí v dáli. Dlužno podotknout, že na tom má lví podíl Kubova matinka. Bigbítuchtivá mládeži a budoucí rockové hvězdy: bacha na maminky, manželky a podobné bytosti rodu ženského! Rychle sháním bubeníka. Za pár dní narážím na Hanýska, ale Qjeták hraje mrtvýho brouka. Pod velením Kubovy mámy odjíždí dobýt D.C.Praha. Já, znechucen, smuten až nasrán odhazuji projekt Žold/Kypck do dáli a začínám přemejšlet o něčem novým. V březnu mi volá Hanýsek, jestli se něco děje v kauze Žold a že by měl kytaristu. Je to Ondra Paska. Začínáme opět zkoušet a rychle se nám daří dát dohromady program. Ondra je výborný kytarista a s ním se kapela muzikantsky dostává o pěknejch pár příček vejš. Problém nastává v tom, že zkoušíme jak o život ale kvůli Ondrově vytížení v jiných kapelách se horko těžko shání volný termín na vystoupení. Někdy na rozhraní jara a léta 2006 proto navrhuju, že nutně potřebujeme ještě jednoho kytaristu, aby kapela nebyla závislá jen na tom, kdy na nás bude mít Ondra čas. V červnu dostávám echo na Kennyho, rychle secvičujeme program (pokolikáté už !?!) a já se těším, jak to pojede. Ale změna nikde! Je tu stále stejný problém. Tentokrát pro změnu nemůžu vytlačit volný datum z Hanýska. Pár vystoupení jsem sice vybojoval, ale je to slabota. V dubnu 2007 proto po dohodě s Hanýskem oslovuju Lukáše Vagenknechta z jičínské kapely Fénix, jestli si s námi nechce čas od času zabubnovat. Bere to. Na konci května mi Ondra nijak překvapivě sděluje, že s námi končí. Trénujeme s Lukášem a připravujeme se na červenec, kdy má s Žoldem poprvé vystoupit. Začátkem července se s Hanýskem domlouváme, že by mu nebylo proti mysli, kdyby jeho roli naplno převzal Lukáš. Lukáš souhlasí a přidává se k němu i Ondra Vančura (taky z Fénixu). 13.července dáváme rychlou zkoušku a 14. vystupujeme na Rockfestu v Lužanech. Zřejmě proto, abychom nezakrněli, začíná mít počátkem roku 2009 Lukáš podivná cukání, která vyústí v květnu 2009 jeho odchodem z kapely. Okamžitě ho nahrazuje staronová figurka - Radek Vričan. Po bleskurychlé zkoušce s námi odehrává 12.06.09 v Hájích nad Jizerou 1.koncert. Po neblahých zkušenostech z minula si v záloze ponecháváme vycházející bubenickou hvězdu Romana a neméně nadaného kytaristu Frantu Horáčka, které si snad budeme vychovávat k obrazu svému. Tento prozíravý tah se velmi vyplácí už v červnu 2010, kdy se musíme rozloučit s Radkem a v dubnu 2012, kdy odchází Ondra Vančura. Zhruba po roce relativního klidu a pohody jsme 18.5.2013 nuceni nechat odejít Frantu a Romana. Frantu velice rychle nahrazuje Honza Zelinka. Už 25.5. si s námi dává na zkoušku pár kousků na zábavě na Horkách a velmi rychle se s námi sžívá. Celé léto a kus podzimu hledáme bubeníka. Ne snad, že by nebyl zájem, ale poučeni z předchozích nezdarů jsme dost opatrní a několik adeptů záhy odpadá. Až v říjnu narážíme na Kubu Charváta a tím jsme zas kompletní a přichystáni do dalších bojů. V lednu 2014 nás trochu zaskakuje Kenny sdělením, že z různých osobních a pracovních důvodů nebude mít na kapelu dostatek času. Vzhledem k tomu, že byl druhým nejstarším (služebně) členem kapely, jednalo se o dost zásadní problém. Po ozkoušení několika adeptů jsme se rozhodli pro radikální řešení. Vrátíme se do pravěku Žoldu a budeme zase jenom tři. Na jaře roku dvoutisícíhopatnáctého, konkrétně 6.4. se začínají stahovat mračna nad další Kubovou účastí na dění okolo kapely. Téměř celý zbytek roku se snažíme najít člověka na bubenickou stoličku. Zájemců by se našlo dost, ale najít někoho, kdo nejen umí bubnovat, ale je také pro muziku ochoten něco obětovat, se zdá být téměř nemožné. Naštěstí jak Kuba, tak i Roman nám stále vypomáhají, takže jsme kapelu nemuseli úplně odstavit. Až v lednu 2016 se zadařilo, a díru v obsazení zaceluje mladíček Kuba Doležal. Tím snad historie končí a začíná se psát nová a doufejme, že stále jen lepší a lepší současnost.